Založení průmyslové školy a její rozvoj do I. světové války
Založení průmyslové školy v Chomutově je bezprostředně spjato s intenzivním rozvojem průmyslu ve městě na samém počátku 70. let 19. století. Plány pro první budovu školy vytvořil stavební a strojní inženýr Theodor Reuter, který se stal také prvním ředitelem školy. Slavnostní položení základního kamene k novostavbě se konalo 16. července 1874. Náklady na stavbu, prováděnou městem ve vlastní režii, činily 70 000 rakouských zlatých. Budova stála v tehdejší Pražské ulici, byla přízemní a měla celkem 17 místností.
V přesném stanovení dne otevření školy se dostupné prameny rozcházejí. Sborník Heimatkunde uvádí, že 1. ročník byl otevřen 24. října 1874 s 24 žáky. Profesor Solanek ve své ručně psané kronice uvádí datum 26. října 1874. Také vyvrcholení oslav 50. výročí školy proběhlo 26. října 1924. Tato diference dvou dnů je patrně vysvětlitelná tím, že 24. října došlo zřejmě k zápisu, slavnostní otevření a zahájení vyučování se konalo 26. října. Přesné datum by bylo pravděpodobně možné zjistit jen z třídní knihy nebo katalogu prvního školního roku. Tyto prameny však už nejsou bohužel k dispozici.
První učební plán vypracoval ředitel Ing. Theodor Reuter s místním školním výborem. Škola byla pod státním dohledem a měla jen jedno oddělení s dvěma postupnými ročníky. Doba studia byla tedy 2 roky. Teoretické vyučování probíhalo ve všedních dnech denně od 8 do 12 hodin, vyučování v dílnách od 13,30 do 18,30 hodin. Počet týdenních vyučovacích hodin byl 54.
Podmínky pro přijetí do školy byly následující: stáří nejméně 14 let, absolvování úplné (tříleté) měšťanské školy nebo nejméně 3 ročníků střední školy s dobrým prospěchem, nebo prokázání dostatečných znalostí na úrovni jmenovaných škol při přijímací zkoušce. Děvčata do školy tehdy samozřejmě přijímána nebyla. Absolvováním školy získával žák zákonné oprávnění k provozování zámečnické živnosti. Závěrečné zkoušky se nekonaly.
Dochované úspěchy školy budily všeobecnou pozornost a způsobily, že brzy zcela zmizely předsudky, které existovaly vůči škole zejména v kruzích maloživnostníků. Nemalou zásluhu na tom měl i ředitel školy Ing. Reuter, který se snažil probouzet a udržovat zájem o školu především stálými kontakty se zástupci živnostníků a přednáškami. Bylo proto jen přirozeným důsledkem, že zájem o školu rok od roku vzrůstal. O přijetí se ucházelo stále více mladých lidí, kteří už měli za sebou i delší strojařskou průpravu. Také v cizině si zdejší škola získala záhy dobrou pověst a každoročně přijížděli zájemci o studium z některých evropských zemí, např. Německa, Dánska, Švédska, Ruska i balkánských států.
Nástupcem ředitele ing. Reutera se stal počátkem školního roku 1881-82 Ing. Alfred Musil. Ten se zasadil o to, aby teoretické vyučování bylo přizpůsobeno potřebám praxe. Třetím ředitelem školy se stal v roce 1882 Ing. Moritz Prasch, do té doby vrchní inženýr vagónky a strojírny ve Štýrském Hradci. Pod jeho vedením doznala odborná škola výjimečného rozkvětu. Zařízení celé školy bylo nově upraveno a zmodernizováno, dílny byly vybaveny novými stroji převážně již na elektrický pohon. Je třeba zdůraznit, že nové stroje byly vyráběny téměř výlučně v dílnách školy podle návrhů ředitele a jednotlivých členů sboru.
Roku 1883 se škole dostalo výstižného označení novým názvem: „Odborná průmyslová škola strojní s výukovými dílnami“. V témže roce je do čela školy postaven nový ředitel Ing. Josef Reichl, za jehož působení proběhla výstavba nové budovy školy. Se stavbou bylo započato na podzim 1901, koncem června 1902 pokročily práce tak daleko, že o hlavních prázdninách mohlo být ze staré školy převezeno zařízení a instalováno v nových prostorách. Dne 16. září 1902, tedy přesně podle předpokladů a v obvyklý den zahajování školního roku, začalo vyučování v nové budově.
Nový školní objekt se skládal z mohutné jednoposchoďové budovy, která byla určena pro teoretické vyučování, a z přízemního traktu, do něhož vedla ze suterénu hlavní budovy okružní chodba, která uzavírala prostorný dvůr. Vzhledem k tomu, že hlavní budova byla opatřena jakousi nouzovou provizorní střechou,mohla být snadno zvýšena přístavbou 2. poschodí (k čemuž skutečně došlo v letech 1926-27).
Secesní průčelí školy bylo ozdobeno jmény významných techniků (mimo jiné i jménem českého vynálezce Josefa Ressla) a dvěma nápisy. Nad hlavním vchodem se vznášel mohutný rakouský orel, nad římsou zdobily budovu po obou stranách průčelí dvě sedící sochy v nadživotní velikosti, zosobňující strojírenství a elektrotechniku.
V roce 1912 byl týdenní počet vyučovacích hodin snížen z 54 na 48, a to na úkor dílenského vyučování. Kromě toho bylo zavedeno nepovinné vyučování českému jazyku. Již v období před I. světovou válkou se škola stala významným střediskem průmyslového školství a technického vzdělávání. Ve škole probíhaly i krátkodobější kurzy pro různé profese: pro formíře, slévače a podobně. V roce 1912 bylo škole přiznáno právo konat mistrovské zkoušky kovářů, zámečníků, slévačů, soustružníků a strojníků.