Průmyslová škola po druhé světové válce
Po skončení II. světové války prošla bývalá německá průmyslová škola řadou změn. Prvním úkolem bylo obnovení její činnosti. Tímto úkolem byli pověřeni dva profesoři průmyslové školy v Kladně – Ing. Jan Bohdanecký a ing. Zdeněk Šabata. Dne 19. června 1945 dostal ing. Jan Bohdanecký (od 1. října 1946 ředitel školy) pověření ministerstva školství a osvěty, aby ve spolupráci s místní, případně okresní správní komisí realizoval přípravné práce k zahájení vyučování na škole. Nejdříve bylo potřeba odstranit ze školy velké množství rozličného nepotřebného materiálu, který tu zbyl z doby války. Následovala vnitřní úprava, čištění a malování všech místností školy. Větší část těchto prací dělali učitelé sami, protože nedostatek odborných pracovníků a řemeslníků byl opravdu velký. Již 30. června 1945 byly vylepeny a rozeslány plakáty o přijímání žáků do školy. Termín přihlášek byl 16. červenec.
Zájem o studium byl opět poměrně značný. K přijímacím zkouškám do vyšší školy elektrotechnické se dostavilo 168 a do vyšší školy strojnické dokonce 188 žáků. Na elektrotechnickou nástavbu se přihlásilo 37 žáků, na strojnickou 40 žáků. Velký zájem byl i o mistrovské školy – 117 uchazečů o studium na elektrotechnické studium a 235 zájemců o mistrovskou školu strojnickou. Vyučování bylo zahájeno 1. října 1945 v základních třídách vyšší průmyslové školy elektrotechnické i strojnické a v mistrovské škole obou oborů, 15. října ve škole nástavbové a konečně 29. října v pobočných třídách vyšší i mistrovské školy elektrotechnické i strojnické. Vyučovací program v dílnách byl zpočátku zaměřen na akutní potřeby školy, jako např. výroba klíčů, klik, kování oken, opravu instalace a podobně.
Vyučovací proces v prvních letech po válce a zejména v prvním poválečném roce byl nejtíživěji poznamenán nedostatkem vyučujících. Proto se v počátcích některým předmětům ani nemohlo vyučovat – jednalo se zejména o předměty humanitní a společenskovědní. Tyto největší potíže byly odstraněny již na začátku roku 1946 získáním externích spolupracovníků z řad učitelů základních škol. V odborných předmětech pomohly tehdejší Mannesmannovy závody a Poldina huť.
Sbírky školy a knihovny byly postupně doplňovány, zpočátku převážně dary jednotlivých občanů i institucí, později objednáváním a nákupem, v neposlední řadě i vlastní výrobou vyučovacích pomůcek.
I v dalších letech zůstává škola školou elektrotechnickou a strojnickou. Tato kombinace oborů se ukázala jako optimální vzhledem k potřebám severočeské průmyslové oblasti a těžila z dlouholeté tradice školy.
V roce 1949 vystřídal dosavadního ředitele školy ing. Jana Bohdaneckého nový ředitel ing. Václav Klepl. I pro jeho jeho působení platí, že škola vždy citlivě a pohotově reagovala na nové tendence našeho průmyslu. Významným mezníkem v tomto smyslu byl nástup automatizace do výroby. Průmyslová škola v Chomutově jako jedna z prvních zavedla od školního roku 1959-1960 nový studijní obor měřicí a automatizační techniky. Zavedení tohoto nového, velice náročného studijního oboru vyžadovalo nejen důkladnou teoretickou přípravu, ale také nové moderní vybavování laboratoří, odborných učeben apod.
Vysoký stupeň kvalifikovanosti vyučujících netechnických předmětů umožnil rozšíření studia cizích jazyků. Zpočátku se angličtina, němčina i francouzština zaváděly jako nepovinné předměty, později v některých třídách již jako předměty povinné. Od školního roku 1967-68 je volba dalšího cizího jazyka povinná pro všechny třídy.
V roce 1967 odešel dosavadní ředitel ing. Václav Klepl do důchodu a na jeho místo byl jmenován ing. Jiří Lorenc, který stál v čele školy do roku 1989. Na počátku jeho funkčního období došlo k otevření několika nových, pro školu důležitých učeben a pracovišť, která výrazně přispěla ke zdokonalení praktických dovedností žáků. Na úplném počátku 70. let byly vybudovány laboratoře měření a brzy poté i nová soustružna. Další významná změna v zaměření školy přichází v 70. letech v souvislosti s rozvojem počítačů a jejich stále intenzivnějším zapojováním do všech složek ekonomiky. V 1.polovině 70. let byl připraven a ve školním roce 1976 – 77 otevřen zcela nový moderní studijní obor nazvaný Výpočetní technika, zaměřený na práci s výpočetní technikou, její programování a zavádění do praxe. Pokud však měl tento obor splnit očekávání do něj vkládaná, nemohlo se jeho zavedení obejít bez výrazných změn ve vybavení školy. Proto bylo v závěru 70. let vybudováno výpočetní středisko disponující číslicovými i analogovými počítači, které bylo průběžně rozšiřováno a doplňováno o rychle se rozvíjející novou techniku. Tato důležitá změna výrazně ovlivnila chod celé školy a zároveň přispěla k dokončení základního čtyřoborového modelu studia, který pak fungoval bez zásadních změn až do konce 80. let.