SPŠ a VOŠ Chomutov

Historie (stránka 3)

Vývoj v době 1. sv. války a po roce 1918

Příznivý vývoj školy byl přerušen I. světovou válkou, která ochromila rozvoj a chod školy po všech stránkách. Vyučovací činnost byla téměř znemožněna, protože budova školy sloužila od prvních srpnových dnů roku 1914 jako ubytovací prostor vojenských jednotek. Na naléhání nového ředitele ing. Lipovského bylo koncem října uvolněno alespoň nezbytně nutné množství učeben, avšak vojsko v budově zůstalo až do roku 1916. Žáci nemohli vstupovat do těch částí budovy, které obsadilo vojsko, ale vyučování, i když podstatně omezené a ztížené, mohlo přece jen probíhat.

I. světová válka poznamenala činnost školy i jinak. V letech 1916 až 1918 probíhaly na škole kurzy pro válečné invalidy. Délka kurzů byla různá podle zaměření, nejčastěji však v rozmezí 3 až 6 měsíců. Tyto kurzy umožňovaly lidem poznamenaným válkou získat kvalifikaci pro nejrůznější zaměstnání a prošlo jimi celkem 128 účastníků.

Konec I. světové války, rozpad Rakousko-Uherska a vytvoření Československé republiky, to jsou převratné události, které znamenají začátek nového období v dějinách školy. Zůstala i nadále německou, ale již první roky existence školy v rámci tohoto nového uspořádání znamenají období velice intenzivního rozvoje a rychlého pokroku. Nemalou zásluhu na tomto pozitivním vývoji měl první poválečný ředitel Ing. Wenzel Seliger. Péče o doplňování a zkvalitňování vybavení školy se projevila nejdříve modernizací knihoven, sbírek učebních pomůcek i novými zařízeními v dílnách. Ty byly vybaveny řadou nových strojů, které měly z největší části elektrický pohon. Také vyučovací program školy byl velmi brzy obnoven v předválečné podobě.

Rok 1924 je v dějinách průmyslové školy v Chomutově neobyčejně důležitý a významný. Kromě skutečnosti, že byl rokem jubilejní 50 lety trvání školy, znamenal především důležitý mezník z hlediska organizační výstavby školy. Tehdejší ředitel Ing. Seliger podal po dohodě s městskou správou a učitelským sborem žádost ministerstvu školství o zřízení čtyřleté vyšší průmyslové školy elektrotechnické. Ministerstvo s návrhem souhlasilo pod jedinou podmínkou: jestliže obec zajistí pro průmyslovou školu dostatečné prostory přístavbou druhého poschodí k dosavadní školní budově. Tento podmíněný souhlas ministerstva byl vlastně povolením, neboť také starosta Chomutova usiloval o požadovanou organizační změnu tehdejší školy a městská rada s přístavbou ve vlastní režii počítala. A tak byla vyšší průmyslová škola elektrotechnická výnosem ze dne 27. června 1924 zřízena, a to počínaje školním rokem 1924-25.

Organizační přestavba školy se ukázala být velice prozíravou a potřebnou. Vždyť tak vznikla v té době v severozápadních Čechách první německá průmyslovka, jejíž absolventi měli za určitých podmínek (velmi dobrý prospěch po celou dobu studia) možnost pokračovat ve studiu na vysoké škole technické nebo hornické. Takovéto případy však v tehdejší době byly přece jen nepříliš časté. Základním posláním školy se stalo poskytovat vzdělání všem technickým pracovníkům uvedeného průmyslového zaměření.

S přístavbou školní budovy se začalo v roce 1926. Práce byly zahájeny 10. října 1926 a probíhaly bez přerušení do konce října 1927. Stavba si vyžádala náklady téměř 3 miliónů korun. Hlavní budova a část dílenského křídla byly zvýšeny o další poschodí a pravá část hlavní budovy (směrem do dnešní ulice Ing. Meisnera) byla rozšířena až po dílenský trakt. Vnějšímu vzhledu školy přístavba a změny s ní související prospěly, neboť dosavadní budova působila svou rovnou provizorní střechou dojmem nedokončené stavby. Přístavbou a ostatními stavebními úpravami získala škola velký počet místností a jiných prostorů pro výuku a mohla je také začít účelněji a moderněji vybavovat. Školní budova byla také připojena na městskou elektrickou síť, neboť dosavadní vlastní zdroje proudu už samozřejmě nestačily. Tím bylo umožněno provést již delší dobu zamýšlenou úplnou elektrifikaci dílen. Dodáván byl jak stejnosměrný, tak střídavý proud.

První maturitní zkoušky se na škole konaly ve školním roce 1927/28 a podrobilo se jim všech 37 žáků 4. ročníku, z nichž 10 prospělo s vyznamenáním, 18 jich bylo prohlášeno za dospělé jednohlasně a 9 většinou hlasů. Také v následujících letech, jak je možno vyčíst ze školní kroniky, končily maturitní zkoušky téměř bez výjimky plným úspěchem studentů.

Třicátá léta přinesla řadu pozitivních organizačních změn, ale také stupňované nacionalistické napětí. Podzim roku 1938 znamená konec československé státní pravomoci nad částí našeho pohraničního území a také nad Chomutovem. Období okupace přineslo tragické důsledky pro některé členy profesorského sboru i pro řadu žáků.

Informací o provozu školy v letech 1938 až 1945 mnoho není. Pravidelné vyučování začalo teprve 18. října 1938. Neobešlo se samozřejmě bez odpovídajících změn. Bylo zrušeno vyučování českému jazyku ve všech třídách, v 1. a 2. ročníku vyšší průmyslové školy byla zavedena angličtina, v obou ročnících mistrovské školy tzv. vlastenecká výchova. Také personální změny ve škole byly značně rozsáhlé. Celkem 9 členů učitelského sboru odešlo z různých příčin a nastoupilo 11 nových členů sboru. Ředitelem zůstal Ing. Eugen Sturm.

Další průběh válečných let stále znatelněji poznamenával život školy. Německá armáda potřebovala nové posily, sahala po mladších a mladších ročnících. To se projevilo na poklesu počtu žáků školy. Tak například ve školním roce 1940/41 odešlo na frontu 77 žáků, k pracovní službě 38 studentů školy. Vyučování bylo stále častěji a stále na delší období přerušováno pro citelný nedostatek uhlí, maturitní zkoušky se konaly téměř jen symbolicky. Podle strohých písemných záznamů z této doby se lze domnívat, že v závěru okupace bylo vyučování buď téměř nebo zcela ochromeno.

"Historie" obsah

  1. Historie
  2. Založení průmyslové školy a její rozvoj do I. světové války
  3. Vývoj v době 1. sv. války a po roce 1918
  4. Průmyslová škola po druhé světové válce
  5. Průmyslovka ve 21. století