Historie

Založení průmyslové školy a její rozvoj do I. světové války

Založení průmyslové školy v Chomutově je bezprostředně spjato s intenzivním rozvojem průmyslu ve městě na samém počátku 70. let 19. století. Plány pro první budovu školy vytvořil stavební a strojní inženýr Theodor Reuter, který se stal také prvním ředitelem školy. Slavnostní položení základního kamene k novostavbě se konalo 16. července 1874. Náklady na stavbu, prováděnou městem ve vlastní režii, činily 70 000 rakouských zlatých. Budova stála v tehdejší Pražské ulici, byla přízemní a měla celkem 17 místností.

V přesném stanovení dne otevření školy se dostupné prameny rozcházejí. Sborník Heimatkunde uvádí, že 1. ročník byl otevřen 24. října 1874 s 24 žáky. Profesor Solanek ve své ručně psané kronice uvádí datum 26. října 1874. Také vyvrcholení oslav 50. výročí školy proběhlo 26. října 1924. Tato diference dvou dnů je patrně vysvětlitelná tím, že 24. října došlo zřejmě k zápisu, slavnostní otevření a zahájení vyučování se konalo 26. října. Přesné datum by bylo pravděpodobně možné zjistit jen z třídní knihy nebo katalogu prvního školního roku. Tyto prameny však už nejsou bohužel k dispozici.

První učební plán vypracoval ředitel Ing. Theodor Reuter s místním školním výborem. Škola byla pod státním dohledem a měla jen jedno oddělení s dvěma postupnými ročníky. Doba studia byla tedy 2 roky. Teoretické vyučování probíhalo ve všedních dnech denně od 8 do 12 hodin, vyučování v dílnách od 13,30 do 18,30 hodin. Počet týdenních vyučovacích hodin byl 54.

Podmínky pro přijetí do školy byly následující: stáří nejméně 14 let, absolvování úplné (tříleté) měšťanské školy nebo nejméně 3 ročníků střední školy s dobrým prospěchem, nebo prokázání dostatečných znalostí na úrovni jmenovaných škol při přijímací zkoušce. Děvčata do školy tehdy samozřejmě přijímána nebyla. Absolvováním školy získával žák zákonné oprávnění k provozování zámečnické živnosti. Závěrečné zkoušky se nekonaly.

Dochované úspěchy školy budily všeobecnou pozornost a způsobily, že brzy zcela zmizely předsudky, které existovaly vůči škole zejména v kruzích maloživnostníků. Nemalou zásluhu na tom měl i ředitel školy Ing. Reuter, který se snažil probouzet a udržovat zájem o školu především stálými kontakty se zástupci živnostníků a přednáškami. Bylo proto jen přirozeným důsledkem, že zájem o školu rok od roku vzrůstal. O přijetí se ucházelo stále více mladých lidí, kteří už měli za sebou i delší strojařskou průpravu. Také v cizině si zdejší škola získala záhy dobrou pověst a každoročně přijížděli zájemci o studium z některých evropských zemí, např. Německa, Dánska, Švédska, Ruska i balkánských států.

Nástupcem ředitele ing. Reutera se stal počátkem školního roku 1881-82 Ing. Alfred Musil. Ten se zasadil o to, aby teoretické vyučování bylo přizpůsobeno potřebám praxe. Třetím ředitelem školy se stal v roce 1882 Ing. Moritz Prasch, do té doby vrchní inženýr vagónky a strojírny ve Štýrském Hradci. Pod jeho vedením doznala odborná škola výjimečného rozkvětu. Zařízení celé školy bylo nově upraveno a zmodernizováno, dílny byly vybaveny novými stroji převážně již na elektrický pohon. Je třeba zdůraznit, že nové stroje byly vyráběny téměř výlučně v dílnách školy podle návrhů ředitele a jednotlivých členů sboru.

Roku 1883 se škole dostalo výstižného označení novým názvem: „Odborná průmyslová škola strojní s výukovými dílnami“. V témže roce je do čela školy postaven nový ředitel Ing. Josef Reichl, za jehož působení proběhla výstavba nové budovy školy. Se stavbou bylo započato na podzim 1901, koncem června 1902 pokročily práce tak daleko, že o hlavních prázdninách mohlo být ze staré školy převezeno zařízení a instalováno v nových prostorách. Dne 16. září 1902, tedy přesně podle předpokladů a v obvyklý den zahajování školního roku, začalo vyučování v nové budově.

Nový školní objekt se skládal z mohutné jednoposchoďové budovy, která byla určena pro teoretické vyučování, a z přízemního traktu, do něhož vedla ze suterénu hlavní budovy okružní chodba, která uzavírala prostorný dvůr. Vzhledem k tomu, že hlavní budova byla opatřena jakousi nouzovou provizorní střechou,mohla být snadno zvýšena přístavbou 2. poschodí (k čemuž skutečně došlo v letech 1926-27).

Secesní průčelí školy bylo ozdobeno jmény významných techniků (mimo jiné i jménem českého vynálezce Josefa Ressla) a dvěma nápisy. Nad hlavním vchodem se vznášel mohutný rakouský orel, nad římsou zdobily budovu po obou stranách průčelí dvě sedící sochy v nadživotní velikosti, zosobňující strojírenství a elektrotechniku.

V roce 1912 byl týdenní počet vyučovacích hodin snížen z 54 na 48, a to na úkor dílenského vyučování. Kromě toho bylo zavedeno nepovinné vyučování českému jazyku. Již v období před I. světovou válkou se škola stala významným střediskem průmyslového školství a technického vzdělávání. Ve škole probíhaly i krátkodobější kurzy pro různé profese: pro formíře, slévače a podobně. V roce 1912 bylo škole přiznáno právo konat mistrovské zkoušky kovářů, zámečníků, slévačů, soustružníků a strojníků.

Vývoj v době 1. sv. války a po roce 1918

Příznivý vývoj školy byl přerušen I. světovou válkou, která ochromila rozvoj a chod školy po všech stránkách. Vyučovací činnost byla téměř znemožněna, protože budova školy sloužila od prvních srpnových dnů roku 1914 jako ubytovací prostor vojenských jednotek. Na naléhání nového ředitele ing. Lipovského bylo koncem října uvolněno alespoň nezbytně nutné množství učeben, avšak vojsko v budově zůstalo až do roku 1916. Žáci nemohli vstupovat do těch částí budovy, které obsadilo vojsko, ale vyučování, i když podstatně omezené a ztížené, mohlo přece jen probíhat.

I. světová válka poznamenala činnost školy i jinak. V letech 1916 až 1918 probíhaly na škole kurzy pro válečné invalidy. Délka kurzů byla různá podle zaměření, nejčastěji však v rozmezí 3 až 6 měsíců. Tyto kurzy umožňovaly lidem poznamenaným válkou získat kvalifikaci pro nejrůznější zaměstnání a prošlo jimi celkem 128 účastníků.

Konec I. světové války, rozpad Rakousko-Uherska a vytvoření Československé republiky, to jsou převratné události, které znamenají začátek nového období v dějinách školy. Zůstala i nadále německou, ale již první roky existence školy v rámci tohoto nového uspořádání znamenají období velice intenzivního rozvoje a rychlého pokroku. Nemalou zásluhu na tomto pozitivním vývoji měl první poválečný ředitel Ing. Wenzel Seliger. Péče o doplňování a zkvalitňování vybavení školy se projevila nejdříve modernizací knihoven, sbírek učebních pomůcek i novými zařízeními v dílnách. Ty byly vybaveny řadou nových strojů, které měly z největší části elektrický pohon. Také vyučovací program školy byl velmi brzy obnoven v předválečné podobě.

Rok 1924 je v dějinách průmyslové školy v Chomutově neobyčejně důležitý a významný. Kromě skutečnosti, že byl rokem jubilejní 50 lety trvání školy, znamenal především důležitý mezník z hlediska organizační výstavby školy. Tehdejší ředitel Ing. Seliger podal po dohodě s městskou správou a učitelským sborem žádost ministerstvu školství o zřízení čtyřleté vyšší průmyslové školy elektrotechnické. Ministerstvo s návrhem souhlasilo pod jedinou podmínkou: jestliže obec zajistí pro průmyslovou školu dostatečné prostory přístavbou druhého poschodí k dosavadní školní budově. Tento podmíněný souhlas ministerstva byl vlastně povolením, neboť také starosta Chomutova usiloval o požadovanou organizační změnu tehdejší školy a městská rada s přístavbou ve vlastní režii počítala. A tak byla vyšší průmyslová škola elektrotechnická výnosem ze dne 27. června 1924 zřízena, a to počínaje školním rokem 1924-25.

Organizační přestavba školy se ukázala být velice prozíravou a potřebnou. Vždyť tak vznikla v té době v severozápadních Čechách první německá průmyslovka, jejíž absolventi měli za určitých podmínek (velmi dobrý prospěch po celou dobu studia) možnost pokračovat ve studiu na vysoké škole technické nebo hornické. Takovéto případy však v tehdejší době byly přece jen nepříliš časté. Základním posláním školy se stalo poskytovat vzdělání všem technickým pracovníkům uvedeného průmyslového zaměření.

S přístavbou školní budovy se začalo v roce 1926. Práce byly zahájeny 10. října 1926 a probíhaly bez přerušení do konce října 1927. Stavba si vyžádala náklady téměř 3 miliónů korun. Hlavní budova a část dílenského křídla byly zvýšeny o další poschodí a pravá část hlavní budovy (směrem do dnešní ulice Ing. Meisnera) byla rozšířena až po dílenský trakt. Vnějšímu vzhledu školy přístavba a změny s ní související prospěly, neboť dosavadní budova působila svou rovnou provizorní střechou dojmem nedokončené stavby. Přístavbou a ostatními stavebními úpravami získala škola velký počet místností a jiných prostorů pro výuku a mohla je také začít účelněji a moderněji vybavovat. Školní budova byla také připojena na městskou elektrickou síť, neboť dosavadní vlastní zdroje proudu už samozřejmě nestačily. Tím bylo umožněno provést již delší dobu zamýšlenou úplnou elektrifikaci dílen. Dodáván byl jak stejnosměrný, tak střídavý proud.

První maturitní zkoušky se na škole konaly ve školním roce 1927/28 a podrobilo se jim všech 37 žáků 4. ročníku, z nichž 10 prospělo s vyznamenáním, 18 jich bylo prohlášeno za dospělé jednohlasně a 9 většinou hlasů. Také v následujících letech, jak je možno vyčíst ze školní kroniky, končily maturitní zkoušky téměř bez výjimky plným úspěchem studentů.

Třicátá léta přinesla řadu pozitivních organizačních změn, ale také stupňované nacionalistické napětí. Podzim roku 1938 znamená konec československé státní pravomoci nad částí našeho pohraničního území a také nad Chomutovem. Období okupace přineslo tragické důsledky pro některé členy profesorského sboru i pro řadu žáků.

Informací o provozu školy v letech 1938 až 1945 mnoho není. Pravidelné vyučování začalo teprve 18. října 1938. Neobešlo se samozřejmě bez odpovídajících změn. Bylo zrušeno vyučování českému jazyku ve všech třídách, v 1. a 2. ročníku vyšší průmyslové školy byla zavedena angličtina, v obou ročnících mistrovské školy tzv. vlastenecká výchova. Také personální změny ve škole byly značně rozsáhlé. Celkem 9 členů učitelského sboru odešlo z různých příčin a nastoupilo 11 nových členů sboru. Ředitelem zůstal Ing. Eugen Sturm.

Další průběh válečných let stále znatelněji poznamenával život školy. Německá armáda potřebovala nové posily, sahala po mladších a mladších ročnících. To se projevilo na poklesu počtu žáků školy. Tak například ve školním roce 1940/41 odešlo na frontu 77 žáků, k pracovní službě 38 studentů školy. Vyučování bylo stále častěji a stále na delší období přerušováno pro citelný nedostatek uhlí, maturitní zkoušky se konaly téměř jen symbolicky. Podle strohých písemných záznamů z této doby se lze domnívat, že v závěru okupace bylo vyučování buď téměř nebo zcela ochromeno.

Průmyslová škola po druhé světové válce

Po skončení II. světové války prošla bývalá německá průmyslová škola řadou změn. Prvním úkolem bylo obnovení její činnosti. Tímto úkolem byli pověřeni dva profesoři průmyslové školy v Kladně – Ing. Jan Bohdanecký a ing. Zdeněk Šabata. Dne 19. června 1945 dostal ing. Jan Bohdanecký (od 1. října 1946 ředitel školy) pověření ministerstva školství a osvěty, aby ve spolupráci s místní, případně okresní správní komisí realizoval přípravné práce k zahájení vyučování na škole. Nejdříve bylo potřeba odstranit ze školy velké množství rozličného nepotřebného materiálu, který tu zbyl z doby války. Následovala vnitřní úprava, čištění a malování všech místností školy. Větší část těchto prací dělali učitelé sami, protože nedostatek odborných pracovníků a řemeslníků byl opravdu velký. Již 30. června 1945 byly vylepeny a rozeslány plakáty o přijímání žáků do školy. Termín přihlášek byl 16. červenec.

Zájem o studium byl opět poměrně značný. K přijímacím zkouškám do vyšší školy elektrotechnické se dostavilo 168 a do vyšší školy strojnické dokonce 188 žáků. Na elektrotechnickou nástavbu se přihlásilo 37 žáků, na strojnickou 40 žáků. Velký zájem byl i o mistrovské školy – 117 uchazečů o studium na elektrotechnické studium a 235 zájemců o mistrovskou školu strojnickou. Vyučování bylo zahájeno 1. října 1945 v základních třídách vyšší průmyslové školy elektrotechnické i strojnické a v mistrovské škole obou oborů, 15. října ve škole nástavbové a konečně 29. října v pobočných třídách vyšší i mistrovské školy elektrotechnické i strojnické. Vyučovací program v dílnách byl zpočátku zaměřen na akutní potřeby školy, jako např. výroba klíčů, klik, kování oken, opravu instalace a podobně.

Vyučovací proces v prvních letech po válce a zejména v prvním poválečném roce byl nejtíživěji poznamenán nedostatkem vyučujících. Proto se v počátcích některým předmětům ani nemohlo vyučovat – jednalo se zejména o předměty humanitní a společenskovědní. Tyto největší potíže byly odstraněny již na začátku roku 1946 získáním externích spolupracovníků z řad učitelů základních škol. V odborných předmětech pomohly tehdejší Mannesmannovy závody a Poldina huť.

Sbírky školy a knihovny byly postupně doplňovány, zpočátku převážně dary jednotlivých občanů i institucí, později objednáváním a nákupem, v neposlední řadě i vlastní výrobou vyučovacích pomůcek.

I v dalších letech zůstává škola školou elektrotechnickou a strojnickou. Tato kombinace oborů se ukázala jako optimální vzhledem k potřebám severočeské průmyslové oblasti a těžila z dlouholeté tradice školy.

V roce 1949 vystřídal dosavadního ředitele školy ing. Jana Bohdaneckého nový ředitel ing. Václav Klepl. I pro jeho jeho působení platí, že škola vždy citlivě a pohotově reagovala na nové tendence našeho průmyslu. Významným mezníkem v tomto smyslu byl nástup automatizace do výroby. Průmyslová škola v Chomutově jako jedna z prvních zavedla od školního roku 1959-1960 nový studijní obor měřicí a automatizační techniky. Zavedení tohoto nového, velice náročného studijního oboru vyžadovalo nejen důkladnou teoretickou přípravu, ale také nové moderní vybavování laboratoří, odborných učeben apod.

Vysoký stupeň kvalifikovanosti vyučujících netechnických předmětů umožnil rozšíření studia cizích jazyků. Zpočátku se angličtina, němčina i francouzština zaváděly jako nepovinné předměty, později v některých třídách již jako předměty povinné. Od školního roku 1967-68 je volba dalšího cizího jazyka povinná pro všechny třídy.

V roce 1967 odešel dosavadní ředitel ing. Václav Klepl do důchodu a na jeho místo byl jmenován ing. Jiří Lorenc, který stál v čele školy do roku 1989. Na počátku jeho funkčního období došlo k otevření několika nových, pro školu důležitých učeben a pracovišť, která výrazně přispěla ke zdokonalení praktických dovedností žáků. Na úplném počátku 70. let byly vybudovány laboratoře měření a brzy poté i nová soustružna. Další významná změna v zaměření školy přichází v 70. letech v souvislosti s rozvojem počítačů a jejich stále intenzivnějším zapojováním do všech složek ekonomiky. V 1.polovině 70. let byl připraven a ve školním roce 1976 – 77 otevřen zcela nový moderní studijní obor nazvaný Výpočetní technika, zaměřený na práci s výpočetní technikou, její programování a zavádění do praxe. Pokud však měl tento obor splnit očekávání do něj vkládaná, nemohlo se jeho zavedení obejít bez výrazných změn ve vybavení školy. Proto bylo v závěru 70. let vybudováno výpočetní středisko disponující číslicovými i analogovými počítači, které bylo průběžně rozšiřováno a doplňováno o rychle se rozvíjející novou techniku. Tato důležitá změna výrazně ovlivnila chod celé školy a zároveň přispěla k dokončení základního čtyřoborového modelu studia, který pak fungoval bez zásadních změn až do konce 80. let.

Průmyslovka ve 21. století

Společně s rozšiřováním nabídky studijních programů se škola rozhodla v souladu s rostoucím trendem specializovaných profesních certifikací rozšířit svou nabídku studentům i tímto směrem. Od roku 2002 tak mohou studenti všech specializací během studia získat certifikát společnosti Autodesk: Autodesk Academia Certificate, který prokazuje jejich znalosti v oblasti CAD/CAM technologií a jejich použití při automatizovaném návrhu strojírenských konstrukcí. V souvislosti s touto aktivitou škola v tomto roce pořádala prestižní soutěž Autodesk Academia iDESIGN, při které změřili své síly studenti z celé republiky při řešení úloh právě s využitím CAD/CAM technologií.

Dalším ze skupiny certifikátů, které mohou studenti školy získat, je evropsky uznávaný European Computer Driving Licence, tzv. “řidičák na počítač”. Tento certifikát potvrzuje znalosti svého majitele v oblasti uživatelských znalostí využití výpočetní techniky. Díky vlastním lektorům, kteří mají osvědčení zkušebního komisaře, nabízí škola tuto certifikaci nejen svým studentům, ale také široké veřejnosti, včetně organizace přípravných kurzů.

V roce 2003 získala škola v rámci rozšiřování nabídky studia ve spolupráci se Západočeskou univerzitou v Plzni statut Local Cisco Networking Academy, díky čemuž byla rozšířena výuka v oblasti počítačových sítí o čtyř-semestrové studium v rámci programu Cisco Certified Networking Associate. Po absolvování tohoto studia má student možnost získat celosvětově uznávaný certifikát prokazující jeho znalosti v oblasti návrhu a správy síti malého a středního rozsahu. Pro zajištění praktických cvičení v tomto programu škola z vlastních prostředků zakoupila soubor síťových zařízení a započala přestavbu jedné z laboratoří výpočetní techniky pro umožnění plnohodnotné praktické výuky v oblasti počítačových sítí. Tato přestavba byla dokončena v roce 2004.

V rámci spolupráce s Univerzitou J. E. Purkyně byla počínaje školním rokem 2005/2006 rozšířena nabídka vysokoškolského kombinovaného bakalářského studia o obor počítačové modelování ve výrobě, vědě a technice.

Od roku 2006 se po výběrovém řízení stal ředitelem Ing. Jan Lacina. Pod jeho vedením se uskutečnila řada inovací. Škola obnovila spolupráci s Úřadem práce v Chomutově, pro který zajišťuje rekvalifikační kurzy v oblasti informačních technologií, techniky a ekonomiky.

Rozvoj zaznamenala také spolupráce s regionálními firmami, kterým škola poskytuje možnost realizovat rekvalifikační kurzy a získává od nich informační a materiální podporu.

Investice v tomto období jsou spojeny s mobilitou a vizualizací vzdělávacího procesu na bázi informačních a komunikačních technologií. Rozvojové a pedagogické projekty jsou spojeny s Centrem progresivních strojírenských technologií, s robotizovaným pracovištěm, technickou interdisciplinární pedagogikou a rozšířenou přípravou absolventů pro vysokoškolské vzdělávání. Žáci a studenti získávají nad rámec vzdělávání mezinárodní certifikáty ECDL, AUTODESK, TELC a LCNA.

Od školního roku 2009/2010 bylo zahájeno na Střední průmyslové škole vzdělávání dle školního vzdělávacího programu Elektrotechnika a strojírenství, postaveného dle rámcových vzdělávacích programů a kontinuálně navazující, rozvíjející předchozí interdisciplinární obor.

Od školního roku 2010/2011 se rozběhla reakreditovaná dvojice vzdělávacích programů Vyšší odborné školy, evaluující obory Výpočetní systémy a Informatika ve státní správě a v nabídce SPŠ se poprvé objevil nový obor Technický management, který je propojením technických a ekonomických znalostí.

Ve školním roce 2011/2012 proběhla řada projektů např. Coménius, Šablony S, Moderní lektor, Projekt OPVK Dílny, Program Absolvent apod., z nichž některé pokračovaly i v dalších letech.

Od školního roku 2012 naše škola používá elektronickou třídnici v rámci systému Bakalář, jehož prostřednictvím mohou rodiče snadno sledovat prospěch i docházku svých dětí a komunikovat s jednotlivými vyučujícími.

Od roku 2013 běží také projekt IPO Přírodovědecké a technické vzdělávání ÚK, Partnerská škola ČEZ, Projekt Mateřinky a Dobrá škola.

Ve školním roce 2013/2014 jsme oslavili 140. výročí školy a také získali ocenění Doporučeno zaměstnavateli 3. místo. Úspěšně proběhla rekonstrukce laboratoří VT3 a rekonstrukce střechy a podlahy velké tělocvičny.

V roce 2015 se poprvé fyzicky otevřela třída TM3 a akreditace VOŠ byla prodloužena do roku 2022 pro dva obory – Veřejnosprávní činnosti s podporou ICT a Výpočetní systémy. Koncem roku 2016 byla úspěšně realizována rekonstrukce výměníku, školního domku a laboratoří MIT.